Jihovýchod ostrova - Karfas

Vítejte v kosmopolitní části ostrova, kde za poslední dobu došlo k velkému rozvoji cestovního ruchu. Letovisko Karfas je plné restaurací a taveren nabízející mořské plody, ale i hotelů a apartmánů, které Vám zpříjemní dovolenou. Najdete zde moderní hotely splňující nejnáročnější požadavky návštěvníků, ale i tradiční penziony vítající svou útulností. Oblast je vyhledávaným centrem díky krásným plážím s jemným pískem - pláž Karfas, Megas Limnionas a Komi, které jsou vhodné pro plážové hry a relaxaci. Na druhé straně jsou tu klidné zátoky Agia Ermioni, Agia Fotia a Katarraktis, které nabízí oblázkové liduprázdné pláže.

Okolní vnitrozemní vesničky mají také co nabídnout. V Thimianě stojí kostel sv. Eustratia postavený z thimianského kamene. Jedná se o jeden z největších kostelů na ostrově, postavený v neobyzantském stylu. Za vidění stojí kláštery sv. Mina v Nehori a Panagia Plakidiotissa v Kallimasii. V této oblasti uvidíte i mastixové keře a tradiční vesničky se středověkým opevněním. Ty byly postaveny na ochranu pěstitelů mastixových stromů před lupiči. Doporučujeme navštívit vesnice Kallimasia, Nenita a Kalamoti.

Vydáte-li se z Chiosu na jih podél pobřeží, minete letiště, Kontari s řadou restaurací a klubů, pak dorazíte až na mys Fragonisi. Zde stojí ženský klášter sv. Konstantina a Heleny, založený roku 1898 sv. Pachomiem. Stále se zde dodržují nejpřísnější klášterní pravidla, např.všichni muži mají vstup zakázán. Prý na tomto místě došlo k mnoha zázrakům.

Směrem na jih minete mastixové keře, divoký tymián a vesnici Plaka, známou díky vinařství, a dorazíte do zátoky Ayia Ermioni. Rybářská zátoka s bohatou historií se pomalu stává turistickým střediskem s hotely a restauracemi.

Krásné přírodní scenérie uvidíte na jihu ostrova. Zvlněné hory, zelené mastixové keře, olivovníky, ovocné stromy a modrou hladinu moře. Silnice se klikatí podél pobřeží a spojují tzv. mastixové vesnice. Z celkového počtu 27se jich 24 zachovalo v původním stavu a udržují si svůj středověký ráz.

Za návštěvu stojí vesnice Pyrgi - malebná vesnice s malovanými motivy na fasádách domů, Mesta - nejlépe zachovalá středověká vesnice na ostrově, byzantské vesnice Olympi, Kalamoti, Kallimasia, Nenita, Vessa a Armolia. Celá antická vesnice byla odkryta u zátoky Emporio. Zbytky chrámu Faneo Apollo najdete v přímořské vísce Fana. Jižní cíp oplývá i krásnými plážemi - Mavros Yialos a sousední pláž Foki, obě mají černý písek a oblé lávové kameny jako pozůstatek sopečné činnosti.

Pyrgi - největší středověká vesnice na ostrově unikátní svým architektonickým designem a celým městským plánem. Do dnešního dne je živoucí legendou díky perfektnímu opevnění. Domy na periférii byly postaveny bez oken a dveří a staly se součástí nedobytné pevnosti. Do města vedly pouze dvě železné brány, Kato Porta a Pano Porta. V každém rohu pevnosti stály pozorovací věže s výhledem do širokého okolí. V centru se tyčí obdélníková kamenná věž postavená Benátčany, podle níž byla vesnice pojmenována. Nyní jsou k vidění jen její části. Vchod do věže byl pouze z prvního patra pomocí vytahovacího žebříku. V případě útoku nepřátel se všichni obyvatelé vesnice shromáždili ve věži a vesnici bránili. Během turecké okupace byla věž opuštěna a r. 1881 ji zemětřesení téměř zničilo. Z důvodu pádu zdiva bylo r. 1937 nařízeno stržení vrchních 3 metrů věže.

Za návštěvu stojí stále zachovalý kostel Ayioi Apostoli z přelomu 13.-14. století s byzantskými freskami od Domesthia Kiniga z Kréty.

V centru stojí trojlodní bazilika Kimisis Tis Theotokou postavená r. 1694 s kaplí sv. Antonia, která svým účelům slouží dodnes.

Klášter Ayios Georgios z 19.století se pyšní známou fasádovou architekturou zvanou Krista.

Veškeré domy z této vesnice byly postaveny podle přesného plánu, těsně přimknuty jeden na druhý a na stejné bázi. Spodní tmavé patro dříve sloužilo jako skladiště a stáje. Vrchní patro bylo obytné a bylo zdobené oblouky a balkony, které byly přístupné i pro sousedy. Tyto domy se vyznačují charakteristickou fasádní výzdobou. Někteří se domnívají, že byla ovlivněna Benátčany, jiní věří v Turky a speciálně Konstantinopol. Nic to však nemění na kráse a umění těchto maleb. Odborníci určují 3 různá období vzniku maleb „ksicht“.

První období spadá do 2.poloviny 19.století a vyznačuje se obdélníkovými a kosočtvercovými tvary. Tato „ksichta“ je k vidění všude na ostrově.

Druhé období do r. 1950 bylo pod vedením mistrů Georgia Kountourise a Vatteho, kteří se specializovali v Konstantinopoli. V této době převládaly nazdobené geometrické tvary a volné ztvárnění fauny a flóry.

Třetí období, které trvá dodnes, se vyznačuje redukcí barev, redukcí kreativity a změnou materiálů. Na ostrově existují odborníci, kteří se specializují pouze na toto umění, které předpokládá značnou zručnost. Plocha, která má být dekorována, je nejprve pokryta směsicí písku, cementu a azbestu, poté jemně překryta bílou vrstvou azbestu. Na tuto plochu se již může opatrně malovat. Po zaschnutí se kuchyňskou vidličkou vyškrabují příslušné části na bílém azbestu a tím vzniká nádherný tmavý kontrast.

Jenom kousek od Pyrgi leží klidná zátoka Fana s liduprázdnou písečnou pláží. Na blízkém kopci se dochovaly trosky antického chrámu ze 6. stol. př.n.l. Chrám byl postaven v jónském stylu a na stavbu byl použit chijský mramor a místní vápenec. Cenné artefakty jsou k vidění v Archeologickém muzeu.

Olympi - další z mnoha středověkých vesnic s pevnostním charakterem. Domy na okraji byly opět postaveny s okny a dveřmi mířícími pouze do vesnice a sloužily jako součást opevnění. V centru se v ruinách zachovala středověká obranná věž. Nedaleko stojí kaple Ayia Paraskevi s dřevěným ikonostasem z 18. stol.

Mesta - nejlépe zachovalá mastixová vesnice. Dýchne zde na vás kouzlo středověku a pýcha místních obyvatel. Vesnice si již od 12. století utvářela pevnostní charakter. Za centrální branou se nachází dva nejstarší kostely - Ayios Georgios a Ayia Paraskevi, střežící nádherné fresky. Hlavní náměstí je jediným otevřeným prostorem Mesty a od nepaměti sloužilo ke společenským setkáním, oslavám, svatbám, shromážděním. Současné náměstí je lemováno krámky, kavárnami a turistickými lákadly. Místní specialitou je tzv. souma, druh ouza vyráběný z fíků.

Vessa - Ayios Georgios - středověké vesnice ležící v centru jižního Chiosu.

Jedna z nejimpozantnějších oblastí ostrova. Porostlé drsné kopce s nepřístupným zarostlým terénem působí romanticky rozervaným dojmem. Osamělé vesničky se schovávají v údolích a západ slunce vás naplní naprostým klidem a mírem.

Při výstupu na tisícimetrový vrchol pohoří Provation se otevře výhled na ostrov i Malou Asii.

Nejvýznamnější památkou je klášter Nea Moni, 15 km od Chia. Byzantský klášter Nea Moni byl vybudován v 11. století byzantským císařem Konstantinem IX. Monomachem. Ten žil nějakou dobu ve vyhnanství na ostrově Lesbos. Podle legendy jej ve vyhnanství navštívili tři poutníci - Nikitas, Ionnis a Iosef, kteří přinesli zázračnou ikonu s obrazem Panny Marie a předpověděli mu, že jeho vyhnanství je jen dočasné a že se stane byzantským císařem. Konstantin slíbil, že pokud se tak stane, postaví klášter na místě, kde byla ikona nalezena.

Jakmile se stal císařem (1042) slib splnil. Klášteru poskytl značný majetek a příjmy, takže se stal nejvýznamnějším a nejbohatším klášterem v Egejském moři. Stavba trvala 12 let a císař zemřel před jejím dokončením. Nicméně sláva a moc kláštera přetrvala až do roku 1822, kdy byl vypleněn Turky. Zkázu dokonalo zemětřesení v roce 1881.

Do dnešní doby se dochoval hlavní kostel (katholikon) zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, dva menší kostely (kostel sv. Kříže a kostel Aghia Panteleimona), obydlí mnichů (kelia), trapeza – jídelna mnichů a podzemní cisterna pro shromažďování dešťové vody. Klášter je obehnán hradbami a střežen obrannou věží.

Architektura hlavního kostela je oktagonálního typu, který se dnes nalézá pouze na ostrovech Chios a Kypr.

Nejcennější součástí kláštera jsou původní mozaiky. Hlavními tématy mozaikových obrazů je Spasitel (Pankrator), obrazy ze života Ježíše Krista a archandělé Michael a Gabriel. Na zlatém pozadí vystupují postavy neobyčejně plasticky. Pozoruhodná je jednota dramatického výrazu a obvyklé byzantské jednoduchosti kresby. Představují dokonalou ukázku středního období byzantského umění.

Klášter byl v roce 1990 společně s kláštery Dafnion (u Athén) a Hossios Lukas (u Delf) zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Anavatos - středověká vesnička postavená na skále vysoké 450 metrů sloužila jako opevnění s přístupem pouze ze severní strany. Již samotný název znamená nepřístupný. Vesnice byla údajně postavena dřevorubci pracujícími na klášteru Nea Moni a díky své poloze stále lákala cizí dobyvatele. Místní obyvatelé se živili pěstováním oliv, pistácií a vinné révy. V 18. století jónští přistěhovalci přinesli znalost pěstování tabáku. Největšího rozkvětu vesnice dosáhla těsně před tureckou okupací. Nicméně tureckému hněvu neušla a r. 1822 byla zpustošena. Další živelnou zkázu zažila r. 1881.

Vesnice byla vystavěna ve dvou úrovních, bylo postaveno na 400 domů - kameny slepené šedým jílem. Domy jsou přimknuty jeden na druhý, nízké dveře, malá klenutá okna sloužící jako pozorovatelny. Jediný přístup do vesnice vedl z jihu a to železnou branou. Vedle brány stávala třípatrová budova. V přízemí se nacházela lisovna olivového oleje, v prvním patře se nacházela škola a v patře druhém byl kostel sv. Theotoka. Na vršku byl postaven kostel Taxiarchis, dodnes se zachovaly pouze loubené zdi.

Vesnice byla vyhlášena národní památkou a veškeré restaurátorské práce podléhají přísným pravidlům.

Severovýchodní Chios

Východní pobřeží lemují nespočetné zátoky a rybářské přístavy. Do této oblasti spadá Vrontados - předměstí Chiosu, Daskalopetra - místo, kde vyučoval Homér, středověké vesnice Lagada a Kardamyla. Severní strana ukazuje druhou tvář ostrova, prosté jednoduché vesnice v divoké přírodě.

Vrontados - město na východním pobřeží je považováno za předměstí hlavního města.

Město se stále rozrůstá. Většina obyvatel pracuje v cestovním ruchu a zabývá s námořním průmyslem. Město symbolizuje pomník neznámého námořníka od sochaře Thanassise Apartise. Pomník stojí na břehu moře naproti městské radnici.

Muzeum námořní tematiky s replikami lodí, dřevořezbami a relikviemi jsou k vidění v horní části města.

Město se pyšní velmi pěknou pláží s výbornými službami, nechybí sprchy, nabídka vodních sportů, luxusní plážové bary a restaurace. Pláž se může chlubit modrou vlajkou, kterou udílí EU za čistotu moře.

V severní části města se dochovaly zbytky baziliky sv. Isidora z 5.století. Isidor se narodil v Alexandrii a během vlády Dekia 250 n.l. se stal chijským mučedníkem. Mnoho kostelů na ostrově je pojmenováno právě po sv. Isidorovi.

Daskalopetra - v překladu znamenající „kámen učitele“ je známá především legendou o Homérovi. Slepý básník zde byl ponechán námořníky plujícími z Erithree.

Na vrchu je vytesán velký plochý kámen ( asi 1 m), na kterém Homér stál při výuce svých žáků. Jinak Daskalopetra nabízí další pěknou pláž.

Lagada - 3 km severně leží malý přístav Lagada obklopen bujnou vegetací. Oblast oplývá olivovníky, ovocnými stromy, zahradami a větrnými mlýny. Domy jsou prosté ještě s keramickými střechami.

Kardamyla - původní osídlení se v téměř nezměněném stavu dochovalo dodnes. Oblast proslavili úspěšní námořníci a výrobci lodí. Na kopci se dochovaly zbytky středověké pevnosti. Ve středověku vesnice patřila k největším na ostrově. V roce 1821 hrála důležitou roli ve válce o nezávislost, prý byla jedinou vesnicí, kterou nikdy Turci neobsadili. Oblast láká turisty svou tradiční vstřícností a jednoduchostí v klidném prostředí.

Nagos - klidná oáza s vyvěrajícími prameny leží 6 km severně od Kardamyly. Jméno vesnice pochází ze slova „naos“ znamející chrám. Zbytky tohoto chrámu byly objeveny r. 1921 při archeologických vykopávkách. Oblázková pláž v zátoce Nagos získala modrou vlajku za čistotu moře, kterou udílí Evropská unie. V místních horách Pelineo vyvěrají prameny, které činí oblast nesmírně úrodnou.

Pitios - další tradiční vesnice v severní oblasti. Nad útesem vyrůstá impozantní dvouposchoďová věž obklopená zbytky středověkého obvodového zdiva. Vesnice byla vystavěna na jedné straně věže. Za vesnicí začíná drsná neosídlená plošina Epos a v okruhu 30 km není jiná civilizace. Suchá oblast je plná skalisek a suchých křovin sem tam přerušená jednotlivými shluky borovic. Ty sem byly cíleně zasazeny chijskými ekologickými organizacemi k uchránění ekosystému. Roku 1952 zde byly objeveny zbytky antické pevnosti Rimocastro - „pustá pevnost“.

Severozápadní Chios

Volissos - středisko severního Chiosu. Údajně zde žil antický básník Homér. Městu dominuje byzantský hrad postavený generálem Velissariem. Až čtvrtina produkce olivového oleje pochází právě z této oblasti. Dále se zde pěstují mandle, fíky a luštěniny. V době byzantské se zde pěstoval i bourec morušový a hedvábí z Chiosu patřilo mezi nejlepší. Ve Volissosu se narodila sv. Marcella, která byla umučena a prohlášena za svatou. Právě jí je věnován místní klášter. Pobřeží lemují nádherné písečné pláže, ideální pro odpočinek a lenošení na pláži. Z rybářského přístavu Limnia jezdí pravidelný trajekt na protější ostrůvek Psara.

Ayio Galas - malá horská vesnička na severu. Zajímavostí je byzantský kostel Panayia I Ayiogalousa ze 13. století, jehož vchod byl vytesán do skály. Uvnitř jeskyně je další menší kostelík, který sloužil jako mnišská poustevna.

Na severních plážích vyvěrají horké minerální prameny s příměsí železa a síry, vyhledávány jsou pro zjevné terapeutické účely.