Díky své  strategické poloze v Egejském moři a blízkosti tureckého pobřeží byl ostrov osídlen již v době kamenné. První nálezy se datují již 3000 let př.n.l  a pocházejí ze severní oblasti ostrova.

Podle řecké mytologie prvním kolonizátorem ostrova byl Oinopionas z Kréty, vnuk krále Minoa. Ten se údajně zasloužil o rozkvět místního vinařství.

Název ostrova je odvozen buď podle dcery Oinopiona – Chiony nebo podle druhé varianty pochází z fénického slova označující pryskyřici. Ostrov se dříve nazýval i Pityousa / pity – borovice ve starořečtině/ podle rozlehlého borovicového lesa na severu.

Prvním králem Chiosu byl Amphiklos. Později z Malé Asie přišli Jóňané, kteří zkolonizovali okolní ostrovy a připojili je ke své říši.V 7 stol. př.n.l. byl ostrov důležitým vojenským přístavem s vysokou prosperitou.

Ostrov svou krásou inspiroval i řeckého básníka Homera, který zde pobýval a pomohl vybudovat sochařskou školu. Tehdejší krásu dokládá stavba chrámu Phanaios Apollo u města Fana, zbytky tohoto chrámu jsou dodnes k vidění v archeologickém muzeu v Chiosu.

Následovalo dlouhé období plné prosperity a pokroku, které bylo trnem v oku Peršanům.

Toto období bylo zakončeno silnými zemětřeseními  a morovou epidemií.

V době byzantské vyrůstají nové kostely a staví se pevnost, která má chránit ostrov před  Turky a piráty. Ostrov se znovu stává velmi prosperujícím.

Roku 1474  byl ostrov objeven Kryštofem Kolumbem. Po dlouhých vleklých válkách byl ostrov r. 1944 připojen k samostatnému Řecku.